„Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
Montessori pedagogika je vzdělávací přístup vyvinutý Dr. Marií Montessori, italskou lékařkou a pedagožkou, na počátku 20. století. Metoda Montessori vychází z přesvědčení, že děti mají přirozenou zvědavost a motivaci k učení, a tedy úlohou vzdělávání je tuto vrozenou touhu podporovat a vést.
Učení zaměřené na dítě
Důraz je kladen na dítě jako jednotlivce, s učiteli sloužícími jako průvodci a facilitátoři spíše než tradičními instruktory. Učební plán je navržen tak, aby reagoval na individuální potřeby a zájmy každého dítěte.
Připravené prostředí
Třída, respektive Montessori edukační prostředí, je pečlivě připraveno tak, aby podporovalo nezávislost a objevování. Obsahuje různé praktické materiály, ke kterým mají děti přístup, což je povzbuzuje k výběru aktivit, které je zajímají.
Samořízená činnost
Děti jsou povzbuzovány, aby si vybíraly své vlastní aktivity z široké nabídky možností. To podporuje pocit autonomie, zodpovědnosti a sebedisciplíny, když se zapojují do úkolů, které je zajímají.
Smíšené věkové skupiny
Montessori třídy zpravidla mají smíšené věkové skupiny, což umožňuje mladším dětem se učit od starších dětí a zároveň starším dětem přebírat vedoucí role a posilovat své vlastní učení tím, že vyučují koncepty, které již ovládly. Takové interakce mají pozitivní dopad na budování morálních hodnot u dětí jako jsou zejména respektování, tolerance, nápomocnost slabšímu.
Nepřerušované pracovní cykly
Prodloužené vzdělávací hodiny, které nejsou narušovány anebo přerušovány okolními jevy, umožňují dětem se při práci hloubkově angažovat v aktivitách. Takové prostředí podporuje soustředěnost, zájem a rozvoj pocitu ovládání.
Svoboda v rámci mezí
I když mají děti svobodu vybírat si své aktivity v čase, tak samozřejmě také existují jasné směrnice a limity v Montessori prostředí. To pomáhá vytvářet pocit pořádku, disciplíny a zejména bezpečí.
Holistický vývoj
Montessori vzdělávání zdůrazňuje rozvoj celého dítěte; funkce kognitivní, sociální, emocionální a fyzické. Aktivity často začleňují a komplexně spojují několik aspektů učení místo toho, aby se zaměřovaly pouze na výukové předměty.
Pozorování a hodnocení
Průvodci (učitelé) pečlivě sledují pokrok a vývoj každého dítěte, poskytují individuální podporu, upravují edukační prostředí podle potřeby a nasměrovávají dítě do nových oblastí nebo do oblastí, které ještě dítě nezvládá. Hodnocení probíhá neustále a zaměřuje se na růst dítěte.
Praktický život
V Montessori pedagogice je praktický život jednou z důležitých oblastí vývoje dítěte, která se zaměřuje na rozvoj praktických dovedností, samostatnosti, sebeobsluhy a seberegulace. Tato oblast je navržena tak, aby dětem poskytla možnost naučit se a cvičit dovednosti potřebné pro každodenní život a péči o sebe, své prostředí a ostatní. Praktický život je považován za základní kámen Montessori pedagogiky, protože tyto dovednosti jsou základem pro další učení a rozvoj.
Smyslová výchova
Dítě velmi rádo prozkoumává svět a potřebuje vědět, jak vše funguje. Smyslové pomůcky umožňují dětem objevovat a zkoumat různé vlastnosti předmětů a materiálů. Dítě se naučí názvy geometrických tvarů nebo těles, bude párovat, třídit, čichat a tříbit své smysly.
Jazyková výchova
Děti si rozšiřují slovní zásobu pomocí klasifikačních karet. Starší děti mají možnost naučit se psát první psací písmena za pomoci smirkových písmen. Někteří třeba napíší své první slovo díky pohyblivé abecedě.
Matematika
Matematické pomůcky podporují abstraktní myšlení, logiku a systematické myšlení u dětí. Montessori matematika se nezaměřuje pouze na naučení matematických faktů, ale především na pochopení matematických konceptů a procesů.
Poznávání světa
Cílem je rozvíjet zájem dětí o svět a různé kulturní aspekty. V oblasti kultury se zde nacházejí pomůcky jako jsou mapy kontinentů, pokusy, umělecký koutek, malá knihovna a čtecí koutek. Děti mají připravené na táccích jednotlivé výtvarné a tvořící techniky. Mají tedy možnost naučit se stříhat, lepit, malovat štětcem, navlékat korálky aj.